Behaviorální finance aneb řídíte se emocemi nebo zdravým rozumem?

Svět financí je často spojován s racionalitou, která by se měla zakládat na pravděpodobnostech, statistikách a tvrdých číslech. Teorie proto hovoří o tom, že finanční trh je efektivní a veškeré známé informace správně zohledňuje v cenách aktiv. V praxi to však tak jednoduché není a ani svět financí není od lidského faktoru zcela oproštěn. Všichni bez rozdílu totiž podléháme emocím, ať už pozitivním, tak negativním.

Je to naprosto logické, nejsme totiž stroje řízené bezchybným algoritmem, naopak každý máme svá individuální přesvědčení, vlastní pohled na svět a specifickou osobnost. Od nejrůznějších zkreslení se proto úplně odpoutat nejde. Je však důležité rozumět, jakým způsobem mohou emoce ovlivňovat naše rozhodování. Díky tomu můžeme optimalizovat naše budoucí kroky, a to nejen ve finanční rovině, ale i v osobním životě.

Konfirmační zkreslení

Všimli jste si, že dáváte větší důraz těm myšlenkám, které podporují váš vlastní názor? A naopak vypouštíte ty, které jsou v rozporu s vašim přesvědčením? Nejste v tom sami. Velká část lidí trpí takzvaným konfirmačním zkreslením, kdy záměrně vyhledává informace, které potvrzují jejich dřívější názor. Zůstávají tak ve vlastní myšlenkové bublině místo toho, aby se zajímali o další fakta a jiné pohledy na věc. Věříme zkrátka tomu, čemu chceme věřit. A vynakládat energii na přehodnocování názorů se nám příliš nechce.

Kotvení

Přirozená tendence člověka je soustředit se při rozhodování na klíčovou počáteční informaci (tzv. kotvu) a od té se následně odrážet. Spousta lidí je pak schopna zapomenout na širší souvislosti. Typickým příkladem může být situace při pořízení nemovitosti, kdy „kotvou“ bude nabídková cena, od které se bude následně kupující snažit odrazit v rámci případného vyjednávání. Pokud bude nabídková cena postavena vysoko, jde o výhodnou situaci pro prodávajícího, neboť referenční bod leží na zvýšené hladině. Tohoto efektu lze dobře využít při vyjednávání, kdy většinou za delší konec provazu tahá strana, která udělá první výkop a stanoví tak rámec celé diskuse.

Davové chování

Příběhy o nafukování a následném splasknutí investičních bublin jsou staré jako burza sama. Pokud výrazně roste cena nějakého aktiva, dostává se daná akcie, měna či komodita do hledáčku čím dál většího počtu investorů. Ti pak často dávají větší důraz davovému chování než vlastnímu úsudku. Stačí vzpomenout na tulipánovou horečku ze 17. století, internetovou bublinu na akciích či období výrazného růstu cen kryptoměn. Ve všech těchto případech se u investorů projevil efekt známý jako FOMO (fear of missing out), lidé zkrátka měli pocit, že jim ujíždí vlak a ostatní vědí něco navíc. Naskakovali tak na rozjetou horskou dráhu bez ohledu na fundament jen proto, aby si pak „užili“ střemhlavý pád.

Efekt přeživšího

Naše vnímání reality může být výrazně zkresleno tím, že se často zaměřujeme na subjekty, které přežily, přičemž naopak ignorujeme ty, které neuspěly a zanikly. Příkladem za všechny může být pohled na nejznámější firmy světa, vždyť například akcie Apple za uplynulých 20 let vzrostly na 400násobek. Z toho lze usuzovat, že investování do jednotlivých titulů na burze je zaručenou cestou k úspěchu. Tento pohled je však velmi zkreslený, neboť přehlíží neúspěch tisíců firem, které mezitím zkrachovaly. Při pozorování historie tak nesmíme zapomínat ani na neúspěšné případy, o kterých se ale z pochopitelných důvodů příliš nemluví.

Přílišná sebedůvěra

Většina lidí má tendenci přeceňovat vlastní schopnosti, myslíme si, že jsme lepší, chytřejší, a dokonce i krásnější než ostatní. Podle řady studií například více než 90 % řidičů žije v přesvědčení, že jsou za volantem nadprůměrní, což je ze statistického hlediska samozřejmě nesmysl. Přehnanou sebedůvěru si bohužel spousta z nás přenáší i do světa investic. Vytváříme si tak názor, že dokážeme velmi přesně odhadnout budoucí vývoj. Investoři se díky tomu často spálí při krátkodobém spekulativním obchodování nebo pří rizikové sázce na jedinou kartu. Nezdravým sebevědomím trpí i portfolio manažeři, když 74 % z nich si podle studií myslí, že jsou ve své práci nadprůměrní.

Při pohledu do zpětného zrcátka je vše jasné

S tím souvisí i další časté zkreslení, z dnešního pohledu se totiž zdá, že věci, které se staly v minulosti, bylo v tehdejší době možné snadno předvídat. Například z aktuální perspektivy se zdá být samozřejmé, že lidstvo se dokázalo poměrně rychle vypořádat s covidovou pandemií a svět se brzy vrátil do starých kolejí. Doopravdy si však byl tímto scénářem na jaře 2020 jistý jen málokdo. Je proto nutné si uvědomit, že historický vývoj byl ovlivněn celou řadou proměnných a výsledek rozhodně nebyl předem daný, byť se to tak může současnýma očima zdát.

Investuji jen doma, tomu perfektně rozumím

Výsledky řady výzkumů potvrzují, že investoři se ve větší míře zaměřují na domácí trh, ačkoliv v zahraničí by mohli najít zajímavější příležitosti. To bezesporu platí i pro nemalou část českých individuálních investorů, kteří s oblibou své prostředky umísťují do několika domácích veřejně obchodovaných společností.

Podléhají totiž iluzi, že firmy jako je Komerční banka nebo ČEZ dokonale znají. Opak je však ve většině případů pravdou, kolik z těchto investorů si například dalo práci a přečetlo výroční zprávy daných společností? To, že vám jednou měsíčně přijde výpis z běžného účtu ještě neznamená, že svého poskytovatele bankovních služeb nějak hlouběji znáte.

Averze ke ztrátě, neschopnost přiznat si chybu

Řada zejména retailových investorů ráda interpretuje informace tak, aby sloužily jejich vlastním zájmům. Zatímco špatná rozhodnutí jsou dílem náhody či neschopného finančního poradce, ta dobrá jsou výsledkem jejich skvělého instinktu. S neschopností přiznat si vlastní chybu souvisí i averze ke ztrátě.

Lidé se často vyhýbají prodeji špatných investic, neboť by se z „papírové“ ztráty stala ztráta reálná. Část investorů dokonce přistupuje k ředění pozic bez ohledu na to, že ekonomický fundament se oproti dřívějšku výrazně změnil. Zároveň investoři mají podle výzkumů tendenci ukončovat ziskové investice zbytečně brzy, aby se utvrdili v tom, že jejich úsudek byl správný.

Status quo a efekt vlastnictví

Spousta lidí si potrpí na zvyky a nehodlá měnit své názory. To souvisí i s nastavením investičních portfolií, která často nechávají neměnná bez ohledu na to, že situace v reálném světě se výrazně změnila. Že jsou jinde zajímavější investiční příležitosti? Děkuji, nechci, již dvacet let investuji do bezpečných státních dluhopisů a nebudu na tom nic měnit. Klasická chyba investora lpícího na zachování statu quo. To souvisí i s efektem vlastnictví, kdy si lidé z emocionálních důvodů cení vlastních věcí více než těch ostatních. Ať už je to naše auto, nemovitost nebo oblíbená akcie, je nesmysl požadovat na trhu vyšší cenu jen pro to, že k dané věci máme osobní vazbu. To totiž potenciálního kupujícího vůbec nezajímá.

Držme emoce na uzdě

Pokud jste se v některých emocionálních zkresleních našli, nesmutněte, rozhodně v tom nejste sami. Iracionalita totiž vládne světu. A je to naprosto přirozené, žádný z náš totiž není chladně uvažující homo economicus přesně spadající do nereálných ekonomických modelů. To však není výmluvou k tomu, abychom se alespoň trochu nesnažili před emocemi upřednostnit náš zdravý rozum.