Českem se prohnala inflační tsunami, voda opadá, škody zůstávají

Inflace v Česku začínala výrazným tempem růst v druhé polovině roku 2021. Mezi hlavní důvody patřily dopady koronavirové pandemie, která paralyzovala globální ekonomiku a zpřetrhala dodavatelské řetězce. K tomu se přidaly vlády a centrální banky, které svými velmi uvolněnými politikami pumpovaly do systému enormní množství peněžních prostředků. Kombinace vysoké poptávky a slabé nabídky pak logicky vyústila ve výrazný nárůst inflačních tlaků.

K tomu se následně přidala ruská invaze na Ukrajinu, která přilila další olej do inflačního ohně. Kombinace prudkého nárůstu cen energií a dalších problémů v dodávkách komponent měla výrazný vliv zejména na českou ekonomiku, která byla vzhledem ke své vysoké energetické náročnosti a orientaci na průmysl ve velmi zranitelném postavení. Inflace tak ve druhé polovině roku 2022 atakovala 18% úroveň.

Na dvojciferných hodnotách se pak držela i po velkou část prvního pololetí loňského roku, zejména díky masivnímu lednovému přecenění, kdy ceny skokově vzrostly o 6 %. Podnikatelé a firmy zkrátka chtěli propsat rostoucí náklady do svých cen a kdy jindy to udělat než právě začátkem roku. Dobrou zprávou je, že v průběhu dalších měsíců již inflační tlaky znatelně slábly.

Pokud se podíváme na vývoj od února 2023 do prosince, ceny vzrostly pouze o kosmetických 0,8 %. Prostor k dalšímu zdražování se zjevně vyčerpal, zejména díky slabé spotřebitelské poptávce vlivem výrazného poklesu reálných mezd, když se spotřeba vrátila zpět do roku 2018. Růst cen potravin se již prakticky zastavil, stejně tak pohonné hmoty i přes značné výkyvy stojí prakticky stejně jako před rokem.

Inflace ohlodala úspory Čechů

Přes relativně dobré zprávy z inflační fronty příliš důvodů k radosti není. Česká koruna v uplynulých letech ztratila podstatnou část kupní síly. Na vývoji tak logicky vydělali dlužníci, naopak střadatelé, kteří drželi prostředky na běžných či spořících účtech, byli výrazně zasaženi. Nabízí se tak otázka, zda mohla ČNB dělat v rámci boje s inflací více.Výrazné cenové tlaky totiž nepřicházely jen ze zahraničí, ale i z domácí ekonomiky.

Navzdory doporučení prognostického aparátu bankovní rada držela základní sazbu od léta 2022 na úrovni 7 % a dále ji nenavyšovala, i když k tomu určitě existoval prostor. Zároveň ČNB nevyužila plný potenciál svých masivních devizových rezerv, které z velké části vznikly jako „vedlejší produkt“ kurzového závazku z let 2013-2017 a v poměru k HDP patří k největším na světě. ČNB mohla jejich prostřednictvím provádět měnové intervence a tlačit korunu k silnějším hodnotám, čímž by zmírňovala dopady inflace.

To sice částečně dělala zejména v návaznosti na rusko-ukrajinský konflikt a následné jmenování Aleše Michla do čela bankovní rady, spíše však brzdila oslabování koruny, než působila na její posilování. Na tyto operace zároveň vynaložila jen necelou pětinu svého „arzenálu“, prostor k posílení koruny prostřednictvím prodeje zahraničních měn tak byl rozhodně výrazně větší. A kdy jindy využít gigantické devizové rezervy než v době, kdy ekonomiku sužuje dekády nevídaná inflace?

Růst cen pod kontrolou?

Co se výhledu na letošní rok týče, odhady hovoří o inflaci poblíž úrovně 3 %, tedy stále znatelně nad cílem ČNB. Ta tak bude muset nadále udržovat restriktivní měnovou politiku, a to zejména vzhledem k jádrové inflaci, která v sobě nezahrnuje kolísavé položky, jako jsou ceny potravin či pohonných hmot, a je pro centrální banku důležitým indikátorem. A právě jádrová inflace vykazuje poměrně vysokou setrvačnost, z velké části díky zdražování v sektoru služeb.

Problémem jsou i stále vysoká inflační očekávání. Z šetření plyne, že podniky čekají pro následující rok inflaci ve výši lehce pod úrovní 6 %. Pro následující tři roky pak okolo 5 %. Tato očekávání jsou zjevně přehnaná, ale hezky ilustrují, jakým způsobem se inflace zakořenila do hlav manažerů firem a jejich ekonomických úvah.

Rizikem pro inflaci pak bezesporu je rostoucí napětí na Blízkém a Středním východě, které vede k zadrhávání toku zboží přes Suezský průplav. Díky tomu prudce zdražuje doprava zboží z Asie, na trase z Číny do severní Evropy konkrétně stouply ceny námořní přepravy ve srovnání s koncem minulého roku na více než trojnásobek. Současně některým firmám již začínají dodávky chybět, což způsobuje hrozbu pomalejšího odeznívání inflace.

Pomyslné vidle snižování inflace háže i slábnoucí koruna, která přispívá k růstu cen dováženého zboží. Problémem pro udržení inflace na uzdě pak může být i setrvalý růst peněžní zásoby, zatímco v Česku jsme svědky navyšování peněžního agregátu M2 (oběživo a bankovní vklady) o více než 8 %, ve Spojených státech i eurozóně stejný ukazatel meziročně klesá o přibližně 2 %. Peněžní zásoba tak v Česku roste stále silným tempem a více prostředků v ekonomice logicky vede k tlakům na růst cen.

Kdo byl připraven, nebyl překvapen

Inflace je přesto podle všeho za námi, nyní zbývá sečíst škody a zamyslet se nad tím, jak dlouhodobě ochránit svůj majetek. Ti, kteří byli zainvestováni v reálných aktivech, jako jsou akcie či nemovitosti, dokázali v posledních letech nejen zachovat, ale dokonce i navýšit svou kupní sílu. Vždyť ceny bytů v ČR vzrostly jen za posledních 5 let průměrně o 45 %, k tomu je navíc nutno připočíst průběžné inkaso nájemného. Akcie vyspělých trhů pak zhodnotily dokonce o 85 %. Opět se tak potvrdilo, že spolehlivou cestou k dlouhodobé ochraně majetku je své peníze investovat.