Fondy kvalifikovaných investorů – patří alternativy do portfolia?

Dle posledních statistik AKAT na trhu působí více než 360 fondů kvalifikovaných investorů, ne všechny jsou však veřejně nabízeny, některé slouží pouze pro správu soukromého kapitálu či jsou uzavřeny a nový kapitál nepřijímají. Fondy tohoto typu aktuálně spravují 420 miliard korun, za posledních 5 let tak objem majetku pod jejich křídly vzrostl na přibližně trojnásobek. Důvodem tohoto vývoje je mimo jiné to, že některé finanční skupiny se častěji uchylují k získávání kapitálu nejen cestou dluhopisových emisí, ale právě prostřednictvím FKI. Současně tímto způsobem spravují i vlastní kapitál.

Zároveň roste poptávka po diverzifikaci portfolií od tradičních nástrojů jako jsou akcie či dluhopisy směrem k alternativám. Hlavní výhodou FKI totiž je, že jejich správce má oproti klasickým fondům daleko širší pole působnosti, co se volby investiční strategie týče či zastoupení jednotlivých druhů aktiv. Zatímco běžné retailové fondy mohou zpravidla investovat primárně jen do veřejně obchodovaných cenných papírů, fondy kvalifikovaných investorů mají pole působnosti prakticky neomezené. S tím se však pojí i určitá rizika.

Fondy pro investorskou smetánku

Už z názvu vyplývá, že FKI nejsou vhodné pro každého. Za kvalifikovaného lze považovat investora, který má nejen potřebný kapitál, ale zároveň rozumí rizikům a má dostatečné zkušenosti s obdobnými nástroji. V takovém případě je možné investovat minimálně ekvivalent 125 tis. EUR. V situaci, kdy navíc investor prostřednictvím investičního dotazníku prokáže, že jeho rozhodnutí odpovídá finančnímu zázemí, cílům a znalostem, postačí minimální vklad ve výši 1 milion korun. Tuto částku je navíc možno rozdělit do více fondů v případě, že mají shodného obhospodařovatele a administrátora. Příslušnou minimální hodnotu investice je potřeba dodržet i při částečném odkupu, který není možný realizovat, pokud by objem majetku poklesnul pod stanovenou hranici.

Hlavním smyslem těchto limitů je zajistit, aby do FKI vstupovali pouze lidé, kteří jsou schopni danou příležitost posoudit a aby případná ztráta zásadně neohrozila jejich finanční situaci. Investování do FKI s sebou totiž nese specifická rizika, neboť se často zaměřují na nelikvidní aktiva či využívají obtížně čitelné strategie. Současně mohou být při správě používány finanční deriváty nejen za účelem zajištění, ale i kvůli spekulaci na finančních trzích.

Slabinou nízká likvidita, výhodou dostatečná regulace

Na rozdíl od běžných fondů v případě FKI odpadá nutnost pravidelného oceňování majetku na denní bázi, což je vzhledem k investicím do neveřejně obchodovaných aktiv logické. Případný výběr prostředků často bývá znesnadněn výstupními poplatky a déletrvajícím procesem odkupu. V některých případech lze FKI prodat jen v předem stanovených intervalech. Fondy tohoto typu totiž zpravidla stojí hlavně o dlouhé peníze.

Existují i uzavřené fondy, ze kterých po nějakou předem určenou dobu není možné vystoupit vůbec. To je typické zejména u private equity investic, u kterých je potřeba naplnit předem definovaný horizont, po který může fond jednotlivé nakoupené společnosti rozvíjet do doby realizace jejich prodeje.

Co se právní formy týče, nejčastější variantou je SICAV, což je akciová společnost s proměnným základním kapitálem, v jejímž rámci je umožněn flexibilní vstup a výstup investorů. SICAV totiž vydává dva druhy akcií, a to zakladatelské s hlasovacími právy a investiční, které jsou určeny právě investorům a mají právo odkupu. FKI jsou stejně jako české podílové fondy zatíženy sníženou 5% daní z příjmu, přičemž výhodou z pohledu investora je i to, že míra regulace a dohledu je obdobná jako u retailových fondů. Každý FKI tak má svého depozitáře, který dohlíží na jednotlivé pohyby majetku.

Odlišnost oproti fondům dle §15 ZISIF

Právě v míře regulace a dohledu se FKI zásadně liší od tzv. alternativních fondů dle §15 ZISIF, které v posledních letech na české scéně rostou doslova jako houby po dešti. Tyto „minifondy“, provádějící správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním, nepodléhají dohledu ČNB, nemají depozitáře a nesmějí být veřejně nabízeny. Jejich primárním účelem by mělo být společné investování blízkého okruhu maximálně 20 osob (friends & family), případně kvalifikovaných investorů s vkladem alespoň 125 tis. EUR.

V praxi však bývají tyto fondy mnohdy „pokoutně“ nabízeny veřejnosti prostřednictvím nejrůznějších finančních distributorů. Vzhledem k absenci prakticky jakékoliv regulace a dohledu je však na místě maximální obezřetnost, zejména v situaci, kdy potenciální investor velmi blízce nezná osoby zakladatelů a nemá k nim 100% důvěru. Ačkoliv všechny fondy fungující na základě §15 ZISIF nelze házet do jednoho pytle, právě této formy s oblibou využívají některá podvodná schémata.

Ani mezi FKI není všechno zlato, co se třpytí

Ačkoliv FKI mají na první pohled řadu výhod, existují některé nástrahy, před kterými by měli být investoři na pozoru. Alfou a omegou je správné oceňování majetku ve fondech a riziko střetu zájmu zakladatelů a investorů. FKI totiž nezřídka vznikají tak, že zakladatel do fondu vloží majetek (například vlastní firmu či nemovitosti) za hodnotu stanovenou znaleckým posudkem a ten poté prostřednictvím fondu defacto prodává koncovým investorům. Další poměrně častou variantou je to, že hlavním obchodním partnerem fondu je firma zakladatele, která fondu například prodává nemovitosti nebo dodává služby. Rizika související s tímto nastavením jistě netřeba bdělému čtenáři vysvětlovat.

Velmi častou formou fungování FKI je zároveň vydávání prioritních akcií s garantovaným zhodnocením, které je však na určité úrovni zastropováno. V praxi fond funguje na principu, že zakladatel ručí vlastním majetkem ve fondu za slíbené zhodnocení, ale veškeré výnosy nad určitou mez jsou přerozdělovány na jím držené akcie. Taková investice se tak ve finále svou funkcionalitou blíží korporátnímu dluhopisu. Při úspěchu projektu připadne velká část výnosu zakladatelům, naopak v případě selhání je pak v ohrožení i majetek externích investorů do fondu.

Důvěřuj, ale prověřuj

V případě investic do FKI je tak nutná podstatně větší důvěra ve správce než u klasických podílových fondů. A to nejen kvůli typickému objemu svěřených prostředků, ale i z důvodu rozličných investičních aktivit, které může manažer v rámci portfolia realizovat. Nehledě na rizika související s možným střetem zájmů a nesprávným oceňováním majetku ve fondu. Potenciální investor by se tak neměl spoléhat jen působivé marketingové materiály vytištěné na křídovém papíře, ale před rozhodnutím by měl podstoupit hloubkovou analýzu aktivit fondu.

Na druhou stranu je díky těmto nástrojům možné získat alokaci na aktiva, ke kterým se individuální investor dostane jen stěží. Své místo na slunci tak FKI bezesporu mají, a to zejména jako doplněk portfolií movitých investorů. Hlavním stavebním kamenem by však měly nadále být zejména tradiční investiční nástroje.