Lesk a bída investice do zlata

Historie zlata jako drahého kovu, symbolu síly a bohatství, se datuje do období 4. tisíciletí před naším letopočtem, přičemž první zlaté mince pocházející z království Lýdie, které se nacházelo v západní části dnešního Turecka, spatřily světlo světa před přibližně 2 600 lety. Blyštivý kov tak lidstvo fascinoval od pradávna, a to nejen kvůli svému vzhledu či specifickým vlastnostem, ale zejména vzácnosti.

Do dnešních časů bylo podle odhadů vytěženo přibližně 213 tis. tun zlata, z toho dvě třetiny po roce 1950. Pokud bychom všechno zlato shromáždili na jedno místo, vznikla by krychle s délkou každé strany přibližně 22 metrů. Pro zajímavost přibližně 45 % zlata je využito v rámci šperkařství, 22 % slouží k investičním účelům (slitky, mince), přičemž dalších 17 % drží ve svých rezervách centrální banky. Zbývající část našla využití například v průmyslu či medicíně.

Těžba zlata je poměrně stabilní a dosahuje přibližně 3 600 tun ročně, tedy objem dostupného zlata každoročně narůstá o necelá 2 %. Největším těžařem je Čína, která má na svědomí 10 % světové produkce, mezi další významné země v tomto ohledu patří Rusko, Austrálie, Kanada či USA. Objem nyní známých dosud nevytěžených rezerv se pohybuje okolo 59 tisíc tun, přičemž současné produkční náklady dosahují okolo 1 300 USD/unce.

Zlato opět v záři reflektorů

Co však zajímá investory v prvé řadě je cena, která v posledních měsících výrazně rostla, když zlato v letošním roce pokořilo historická maxima a dosáhlo hodnoty 2 400 USD/unce. Pro mnohé jde o překvapivý vývoj vzhledem k tomu, že k prolomení rekordních úrovní došlo v prostředí optimismu na finančních trzích, kdy se daří akciím a dalším rizikovým aktivům, neboť zlato tradičně posiluje zejména v dobách zvýšené nervozity. Solidní výkonnost zlata je rovněž nečekaná vzhledem k tomu, že centrální banky budou pravděpodobně nuceny ponechat vyšší úrokové sazby po delší dobu.

Vysoké výnosy na bezrizikových státních dluhopisech přitom zlatu nesvědčí, neboť zvyšují náklady ušlé příležitosti jeho držby. Mezi důvody cenového růstu lze řadit pokračující obavy z déletrvajícího období zvýšené inflace, přičemž k důvěře veřejnosti v tomto ohledu nepřispívají enormní deficity hospodaření vlády USA přesahující 6 % HDP. Zájem o nákupy zlata je patrný i ze strany čínských domácností, které se snaží zaparkovat svůj majetek do tohoto alternativního aktiva v situaci, kdy kolabuje tamní realitní i akciový trh.

Dlouhodobý vývoj ceny zlata, USD/unce, zdroj: gold.org

Centrální banky na nákupech

Ještě významnější roli na současném růstu však pravděpodobně hraje velmi napjatá geopolitická situace ve světě, na kterou reagují centrální banky zvýšeným zájmem o investice do zlata. V loňském roce již podruhé za sebou nakoupily rekordních více než 1 000 tun blyštivého kovu, což je přibližně dvojnásobek oproti běžnému vývoji v minulosti. Významný apetit po zlatu mají zejména centrální banky rozvíjejících se zemí, které se snaží odklonit část svých aktiv od dolaru v souvislosti se zmražením ruských devizových rezerv po invazi na Ukrajinu.

Není tak divu, že mezi největší kupce z poslední doby patří centrální banky Turecka, Číny, Indie a Kazachstánu. Významně nakupuje ale i Polsko, přičemž s vizí navýšit objem „zlatého národního pokladu“ přišel i Aleš Michl, který by chtěl posílit objem zlatých rezerv až na 100 tun. V současnosti přitom ČNB drží přibližně 36 tun zlata, což odpovídá zhruba 2 % jejích devizových rezerv. Pro srovnání největší zlaté rezervy mají Spojené státy, které drží více než 8 100 tun.

Současná cena v historickém kontextu

Při pohledu na aktuální cenová maxima na zlatě by se slušelo namítnout, zda nejsou současné úrovně již příliš vysoké. Vždyť jen za poslední rok zlato posílilo o 20 %, za uplynulých 5 let pak dokonce o necelých 80 %. Na druhou stranu dnešní ceny nejsou až tak extrémní, pokud vezmeme v potaz výrazný nárůst peněžní zásoby, kterého jsme byli v poslední době svědky.

Pokud očistíme cenu zlata o inflaci, zjistíme, že reálná cena z minulého vrcholu v roce 2011 v současných penězích dosahuje přibližně 2 500 USD/unce. Pokud bychom zabrousili ještě dále do historie, konkrétně do roku 1980, muselo by zlato na překonání tehdejších reálných cen vzrůst nad 2 700 USD/unce. Zlato dnes rozhodně není levné, ale prostor k posilování rozhodně není zcela vyčerpán.  

Inflačně očištěná cena zlata, USD/unce, zdroj: macrotrends.net

Pod palbou kritiky

Řada investorů se zlatu vyhýbá, neboť na rozdíl od akcií, dluhopisů či nemovitostí není s jeho držbou spojený žádný výnos. Jeho nákup je tak v podstatě pouze spekulací na růst ceny. Zároveň rozhodně není zlato tak bezpečnou investicí, jak s oblibou zdůrazňují jeho prodejci. Pokud se podíváme na volatilitu ceny, je dokonce kolísavější než akciové indexy a neposkytuje ani ochranu před poklesy. Zatímco americké akcie zaznamenaly v posledních 20 letech nejhlubší pokles své hodnoty o 50 %, v případě zlata byli investoři v tomto období svědky 42% korekce.

Rozhodně tak nejde o aktivum, které by mělo být stabilním uchovatelem hodnoty, tedy alespoň ne v krátkém období. Se zlatem jsou zároveň spojeny negativní environmentální náklady, neboť jeho těžba má značný dopad na životní prostředí. Zároveň jde o neproduktivní aktivum, jehož značná část je po vytěžení uložena do trezoru a nic zásadně pozitivního nepřináší. S jeho úschovou jsou naopak spojeny dodatečné výdaje. Zlato tak má na rozdíl od investice do akcií či jiných produktivních aktiv spíše negativní společenský dopad.

Diverzifikace a slušné zhodnocení

Na druhou stranu má zlato řadu unikátních vlastností a při zařazení v rozumné míře může vylepšit parametry investičního portfolia. Vykazuje totiž velmi nízkou korelaci s ostatními aktivy, díky čemuž je schopno zvýšit diverzifikaci a stabilitu portfolia jako celku. Zejména ve fyzické podobě je navíc zlato pojistkou před těmi nejčernějšími scénáři, neboť lze poměrně jednoduše přenášet a jde o jedno z mála tradičních aktiv, které je možné držet napřímo bez prostředníků.

Zlato sice vykazuje vysokou volatilitu, nicméně dlouhodobě je schopno přinést zajímavé zhodnocení. Od ukončení fixace jeho ceny po konci Brettonwoodského systému v roce 1971 dokázalo vygenerovat 8,1 % p.a., čímž sice zaostalo za americkými akciemi (+10,7 % p.a.), nicméně spolehlivě překonalo výnosy hotovosti, dluhopisů či některých akciových trhů.

O zlatu dává smysl přemýšlet

Zejména u větších portfolií tak zařazení zlata dává v doplňkové míře (do 10 %) smysl. Oblíbenou formou je nákup uncových investičních slitků či mincí, které jsou dostatečně likvidní a zároveň jejich pořízení není spojeno s vysokými přirážkami nad cenu kovu jako v případě menších gramáží. Alternativou pak je vytvoření expozice skrze burzovně obchodované produkty (ETF, ETC), z pohledu nákladů jde o velmi přijatelnou cestu, která zároveň eliminuje starosti s úschovou fyzického zlata. Na druhou stranu „papírové zlato“ v sobě nemá tak silnou pojistnou funkci proti katastrofickým scénářům, každá z variant tak má své pro a proti.

V každém případě je investice do zlata, podobně jako u akcií, běh na dlouhou trať. Současná cena je již relativně vysoká, ale pokud žádné zlato v portfoliu nemáte, možná byste o jeho nákupu mohli začít uvažovat. Nicméně pokud jej do svého portfolia nezařadíte, zásadní chybu neuděláte, akciové trhy totiž na dlouhém horizontu přinesou pravděpodobně vyšší zhodnocení. Pohled na blyštivý zlatý slitek má však bezesporu něco do sebe.