Created by NMDS

Michal Dvořáček: „Mým cílem je hlavně klientská práce nejvyšší kvality, na které pořád jako tým pracujeme.“

06. listopadu 2020
kkucerova

Jeho kariéra začala před devíti lety, zaměřuje se na nábor úplných nováčků do oboru. Minulý rok byl povýšen na ředitele obchodní sítě a rád si plní své sny a cíle, které se ale postupem času přirozeně mění. O jeho cílech, začátcích v podnikání, ale i současné situaci se dočtete v našem rozhovoru.

Michale, můžeš nám prozradit, kdo jsi?

Je mi 30 let a žiji v Hradci Králové v jedné domácnosti s přítelkyní a dvěma kočkami. V oblasti finančního poradenství se pohybuji již devátým rokem a jsem ředitelem obchodní sítě v eDO finance a.s. Můj tým působí především v Hradci Králové a v Pardubicích.

Sleduješ u sebe za ty roky nějaký posun oproti začátkům ve výkonu své profese? Jak jsi začínal s kariérou finančního poradce?

Posun, který u sebe pozoruji, je obrovský. Začínal jsem v roce 2011, spolupracoval jsem se společností OVB, tenkrát jsem měl čerstvě po maturitě a byl jsem zcela bez zkušeností. Jedinou praxi, kterou jsem měl, jsem získal jako dospívající na brigádách ve zcela jiném oboru. Měl jsem tehdy naivní očekávání a velké cíle. Líbila se mi představa kariéry, osobního růstu a finančního ohodnocení. Dnes jsou ale moje vize, co se týká sebe samotného, mých lidí v týmu a péče o klienty diametrálně rozdílné než na začátku. Celý trh šel ve všech těchto oblastech hodně dopředu, za což jsem velmi rád.

Byly pro tebe začátky těžké? Chtěl jsi to někdy vzdát?

Začátky pro mě těžké určitě byly. Bál jsem se živnostenského listu a podnikání obecně. Měl jsem strach, že se neuživím. Moji přátelé se mi dokonce smáli, že na to nemám.

Představa celkového neúspěchu mě děsila. Neměl jsem ani podporu rodiny. Rodiče si mysleli, že tato práce nedává smysl. Konkrétně můj otec, který se celý život živí jako automechanik, mi výběr profese rozmlouval. Přál si, abych se živil, jak on říká, „poctivou manuální prací“, to mě ale nikdy nelákalo. I přes to všechno byla mojí první klientkou babička, ale vzhledem k jejímu věku a finančním možnostem to nebylo tzv. „to pravé“.

Musel jsem na to jít jinak, přátelé ze školy, učitelé, vzdálení kamarádi rodičů a od nich získávat doporučení, to byli moji první klienti. Pamatuji si, že první dva měsíce jsem to chtěl vzdát téměř každý týden. Ale měl jsem štěstí na vedoucího, Viléma Hene, který mi pomohl zvládnout moje pochyby a nevzdat to.

Jaké jsi měl cíle na začátku kariéry?

Chtěl jsem něco dokázat a mít se opravdu „dobře“. S postupem času se mé cíle přirozeně měnily. Prvním mezníkem byl můj první klient a první spolupracovník.

Jako každý mladý kluk jsem si chtěl pořídit pořádné auto a hezké oblečení. Vlastní auto jsem tenkrát neměl, takže mi můj otec občas půjčoval Škodu favorit, nebo babička staré VW Polo. Po dokončení střední školy jsem si vyzkoušel pracovat jako dělník v prádelně ve Švýcarském městě Münsterlingen. Tam jsem si měsíčně vydělal na zdejší poměry hodně peněz a stejnou laťku jsem si chtěl udržet i po návratu do Čech.

Další v podstatě naivní cíl byl stát se do třiceti ředitelem. A světe div se, opravdu se mi to minulý rok podařilo. Toto byly cíle Michala Dvořáčka jako člověka, který začínal podnikat.

A dnes jsou tvé cíle jaké? Zajímá mě, jak moc člověk vyzraje …

Dnes je mým cílem hlavně klientská práce nejvyšší kvality, na které pořád jako tým pracujeme, abychom byli pro naše klienty opravdoví důvěrníci a obchodní partneři. Budujeme s klienty dlouhodobé vztahy založené především na vzájemné důvěře. Přál bych si, aby klient využíval naše služby plnohodnotně. Očekáváme, že s námi klient bude řešit defacto veškeré finanční záležitosti, což dokážeme obstarat díky širokému portfoliu produktů a služeb v rámci eDO Group.

To je ale časově velmi náročné a samotný obchodník by servis klienta nezvládal v požadované kvalitě. Proto máme v týmech odborně vzdělané asistentky, které nám usnadňují práci a poskytují klientovi požadovanou péči.

Co se týmu týká, jsou mé cíle také vysoké. Přeji si, aby lidé v týmu sdíleli podobnou vizi a podobné hodnoty, nejen pracovní, ale i osobní. Jsem rád, že se nám to daří a za to, kolik jsme toho jako tým vybudovali. Také jsem hrdý na můj management, jsou to „parťáci“, kteří jsou se mnou na palubě již několik let a přátelé jsme i mimo byznys. Jedním z našich hlavních cílů je, aby tým generoval nové osobnosti a dařilo se povyšování stávajících spolupracovníků na vyšší pozice, aby si i oni mohli plnit své sny.

Slyšela jsem, že se zaměřuješ na nábor nováčků do oboru. To musí stát spoustu času i energie, vyplatí se to?

Ano, vyplatí. A můžu říct, že mě to i baví. Troufnu si tvrdit, že pomáhám lidem najít cestu k jejich budoucnosti.

U nového člověka v oboru je nejvíce viditelný jeho mentální i pracovní posun. Přiznávám, že to stojí hodně energie, ale jsem přesvědčený, že to za to stojí. Přesto je důležité vybrat ty, do kterých se investice času a energie vyplatí. Nyní mám ve svém týmu pár „horkých“ tipů na budoucí hvězdy v našem oboru. Pocit jejich úspěchu je pro mě k nezaplacení.

Jak je velký tvůj tým?

Máme cca 25 členný tým. Větší část týmu je v Pardubicích v čele s klíčovým člověkem Davidem Hegrem a zbytek je se mnou v Hradci.

Bojíš se, že bude mít pandemie pro náš obor významné následky?

Na jaře jsem opravdu strach měl. Bylo to zapříčiněno hlavně tím, jak nás média děsila a vše „nafukovala“. Sám jsem tou dobou byl s lidmi z eDO v rakouských Alpách a opravdu jsem se po návratu do České republiky bál, co a jak bude. Dnes to ovšem vidím o něco pozitivněji.

Na rozdíl od jiných oborů jsme se zatím s velkými problémy nesetkali, to musím zaklepat. Na druhou stranu nikdo neví, co nás v budoucnu čeká, tak bych nerad „házel skvělými čísly a tvářil se, že se vůbec nic neděje“.

Samozřejmě nezáleží jen na nás a našich klientech, běh celého státu a ekonomiky nyní nejvíce ovlivňuje vláda a přijatá opatření. Můžeme si všichni držet palce, aby byly následky co nejmenší. Pevně doufám, že vše dopadne pozitivně.