Pohled za oponu peněz, co jsou a jak vznikají?

V posledních několika desítkách let se moderní finanční systémy točí okolo tzv. fiat měn, tedy státem vydávaných peněz s nuceným oběhem. Dolary, eura nebo koruny nemají samy o sobě žádnou vnitřní hodnotu, mohou být totiž emitovány prakticky s nulovými náklady v neomezeném množství. A to doslova stisknutím několika tlačítek na klávesnici. Doba, kdy byly státní měny kryty zlatem či jinými drahými kovy, je totiž dávno pryč.

Přesto lidé dnešní peníze prakticky bez mrknutí oka každodenně používají a směňují za cenné zboží či služby. Klíčová je v tomto ohledu důvěra jejich uživatelů v to, že mají nějakou hodnotu. Kvůli tomu může být dnešní monetární systém poměrně vratký, vždyť důvěra je věcí nestálou a může se vypařit jako pára nad hrncem. Naprosto stěžejní je tak přesvědčení veřejnosti ve schopnost centrální banky dosahovat stanovených cílů, zejména v oblasti míry inflace. Stejně jako víra v to, že peníze budou nadále plnit své 3 stěžejní role, tedy být prostředkem směny, uchovatelem hodnoty a zúčtovací jednotkou.

Co jsou peníze?

Za peníze se dnes obvykle považuje oběživo v rukou domácností a firem společně s jejich vklady u komerčních bank. V současnosti jsou však fyzicky existující peníze v podobě bankovek a mincí minoritní záležitostí. Pro zajímavost aktuálně emitované oběživo v rukou nebankovních subjektů v ČR dosahuje přibližně 675 miliard korun, což je přibližně 10 % celkové peněžní zásoby měřené agregátem M2. Ten v tuzemsku činí 6 731 miliard a zahrnuje kromě oběživa i vklady se splatností do dvou let či s výpovědní lhůtou do tří měsíců.

Pokud bychom na peníze pohlíželi z ještě širší perspektivy agregátu M3, dojdeme k číslu 6 983 mld. CZK. Tento ukazatel zahrnuje i některé další formy peněz, například podílové listy fondů zaměřujících se na investice v rámci peněžního trhu. Na každého Čecha tak připadá peněžní zásoba M3 ve výši cirka 640 tisíc korun.

Struktura peněžní zásoby v ČR, mld. CZK, zdroj: ČNB

Za uplynulý rok tak peněžní zásoba v ČR vzrostla o 6,6 %. A to navzdory prakticky stagnující ekonomice a snaze ČNB brzdit inflaci politikou vysokých úrokových sazeb. Za posledních 5 let pak peněžní zásoba M3 vzrostla o 48 %, tedy průměrným tempem přes 8 % ročně. Peněz je zkrátka v ekonomice čím dál více, není tak divu, že jejich reálná hodnota klesá a ceny zboží, služeb i aktiv rostou.

Proces vzniku peněz

Řada lidí si myslí, že objem peněz v ekonomice přímo stanovuje centrální banka, avšak v praxi tomu tak není. Množství peněžní zásoby standardně centrální bankéři ovlivňují pouze nepřímo, a to prostřednictvím své měnové politiky. Peníze totiž v největší míře vznikají úvěrovou činností komerčních bank. Pokud poskytnou klientovi půjčku, jednoduše připíší nově vytvořené depozitum na jeho účet. Při splácení tohoto úvěru pak peníze logicky zanikají.

Komerční banky dokonce k poskytování úvěrů ani nepotřebují peněžní prostředky svých klientů. Vztah je paradoxně přesně opačný, množství úvěrů předurčuje objem vkladů. Banka zkrátka žadateli o úvěr připíše nově vytvořené prostředky, čímž vznikají peníze. Při tomto procesu samozřejmě musí respektovat podmínky regulátora, například dodržovat dostatečné kapitálové rezervy a podobně.

Množství peněz v oběhu se tak přizpůsobuje aktuální situaci v ekonomice. V době konjunktury, kdy je prováděn větší objem transakcí, zájem o úvěry, a tím pádem i objem peněz v ekonomice, roste. Naopak ve špatných časech se úvěruje zpravidla méně, což se odráží i v pomalejším růstu či dokonce poklesu peněžní zásoby. Centrální banka tak nemá objem peněžní zásoby pevně v rukou, může ho však korigovat například prostřednictvím úrokových sazeb či regulací komerčních bank.

Práce s bilancí centrálních bank

V posledních letech však kromě těchto nástrojů centrální banky do svého měnově-politického arzenálu častěji zařazují i práci se svou bilancí v podobě kvantitativního uvolňování či utahování. V zásadě jde o proces, kdy nakupují či prodávají aktiva za účelem ovlivňování tržních úrokových sazeb. Právě zmíněné kvantitativní uvolňování (nákup aktiv do bilance centrální banky) působí na mnohé jako „hadr na býka“, neboť je často přirovnáváno k tisku peněz. Pomyslné rotačky se naplno rozjely naposledy v návaznosti na vypuknutí koronavirové pandemie.

S kvantitativním uvolňováním to však není tak jednoduché. Centrální banka jeho prostřednictvím nakupuje nejčastěji státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. Těm za tyto cenné papíry připisuje rezervy, tedy vklady u centrální banky. V tomto scénáři tedy nedochází k bezprostřednímu vzniku nových peněz, neboť rezervy se nedostávají přímo do reálné ekonomiky, ale zůstávají uzamknuty v bankovním systému.

Nové peníze však vznikají nepřímo, neboť rostoucí rezervy postupem času probublají do ekonomiky skrze uměle stlačené úrokové sazby. To logicky vyvolá vysokou poptávku po úvěrech nejen ze strany domácností či firem, ale i státu. Centrální banky navíc nenakupují jen státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. V jejich portfoliích se dokonce objevují i akcie, viz. případ Bank of Japan nebo například i ČNB. Tyto aktivity pak již mají přímější vliv na objem peněžní zásoby.

Bankéři hasí inflační požár

V současné době však naopak významné centrální banky přistupují ke kvantitativnímu utahování v návaznosti na boj s inflací, tedy uchylují se ke snižování svých bilancí za účelem měnové restrikce. To provádějí skrze prodej držených aktiv či rozhodnutí nereinvestovat inkasované prostředky z maturujících dluhopisů do dalších emisí. Výrazný nárůst bilance Fedu v období po příchodu pandemie a následná již více než dva roky trvající redukce bilance je patrná na následujícím grafu.

Bilance Fedu (modře, mld. USD) a meziroční růst peněžní zásoby M2 v USA (oranžově, %), zdroj: FRED