Proč to s vánočními nákupy nepřehánět, a na dluh už vůbec ne?

Vánoce jsou z pragmatického pohledu zdrojem výrazných ekonomických neefektivit. Problém nastává ve chvíli, kdy o nákupu předmětu či služby rozhoduje někdo jiný než konečný spotřebitel. Pokud totiž není štědrý dárce perfektně informovaný, velmi pravděpodobně se do potřeb obdarovaného zkrátka netrefí. Nakonec tak například flanelová košile s cenovkou 1 000 korun může mít v očích jejího „šťastného“ majitele hodnotu jen 200 korun.

Pětina hodnoty ve vzduchoprázdnu

Tento scénář vede k neefektivitám, jejichž výzkumu se věnovalo hned několik ekonomů. Nejznámějším z nich je Joel Waldfogel, autor dnes již legendární studie na toto téma The Deadweight Loss of Christmas. Americký ekonom odhaduje ztrátu hodnoty v případě nepeněžních vánočních dárků v průměru na necelých 20 procent.

Nejlépe se podle jeho studie do vkusu logicky trefí partner či blízcí přátelé. Naopak v případě vzdálených příbuzných se ztráta mrtvé váhy (jak onu neefektivitu ekonom nazývá) vyšplhá na více než třetinu kupní ceny dárku. Není tak divu, že právě prarodiče nejčastěji boj s kreativitou při volbě vhodného daru vzdávají a věnují raději peníze.

Štědrovečerní účet za miliardy

Průměrný Čech za vánoční dárky podle průzkumu České bankovní asociace utratí přes 8 tisíc korun. Pokud bychom do úvahy brali jen osoby starší 18 let, za dárky letos utratíme okolo 70 miliard korun. Hrubým propočtem se z důvodu vánočních neefektivit jen v Česku vypaří hodnota odpovídající 10-15 miliardám korun. Santa Claus tak má na svědomí poměrně dlouhý štědrovečerní účet.

Nehledě na negativní externality jako je například nervozita spojená se sháněním adekvátních dárků, často navíc na poslední chvíli. Pro spoustu lidí je totiž vánoční obdarování konkrétní osoby spojeno se společenskou nutností, ať už jde o šéfa, obchodního partnera nebo neodbytnou tchýni.

Nezapomínejme na emoce

Řada kritiků striktně pragmatického přístupu k vánočním dárkům argumentuje emocionální stránkou celé věci. Představa, že bude pod stromečkem prázdno nebo jen penězi nadité obálky, je poměrně smutná. Dárce navíc mnohdy pociťuje radost z celého procesu výběru vhodného předmětu a následného sledování (doufejme pozitivně) překvapeného obdarovaného, pro kterého může mít dárek od blízké osoby citovou hodnotu. Pozitivní efekt může přinést i situace, kdy obdarovaný vůbec netuší, že daná věc existuje a mohl by ji potřeboval. Případně nemá čas, či ho vyloženě nebaví dané předměty nakupovat.

Na vánoční půjčky raději zapomeňte

Specifickou kapitolou prohlubující štědrovečerní neefektivitu jsou pak půjčky na vánoční dárky. Naštěstí jsou lidé vůči těmto kratochvílím poměrně zdrženliví, zpestření si nadílky pod stromečkem pomocí úvěru plánuje jen desetina Čechů. Typicky si chtějí půjčit okolo 10 tisíc korun, především na nákup elektroniky, hraček a nejrůznějších spotřebičů do domácnosti. Nejčastěji si půjčku na Vánoce berou mladí lidé s nižším vzděláním, tedy skupina s obecně nižší finanční gramotností.

Důvodem tohoto rozhodnutí je logicky nedostatek hotovosti a neochota si na danou věc našetřit. Část zájemců o předvánoční půjčky motivují i slevové akce, s jejichž pomocí si své rozhodnutí ospravedlňují. Z logiky věci však lze tento krok až na pár výjimek přirovnat k půjčce na dovolenou. Tedy v zásadě jde o emotivní rozhodnutí, které z dlouhodobé perspektivy příliš smysl nedává. Zejména v případě nízkopříjmových domácností, ty si zpravidla půjčují za velmi vysoké úroky.

Raději rozumem než naditou peněženkou

Vánoční dárky přes veškerou neefektivitu s nimi spojenou mají smysl, jinak by si je ostatně lidé vzájemně (většinou) dobrovolně nedávali. S drahými dary to však rozhodně není nutné přehánět, přeci jen trefit se do vkusu dotyčného je velmi obtížné. A to zejména v dnešní na materiální statky bohaté době. Promyšlená maličkost tak často udělá radost největší.

Autor: Josef Navrátil