Trumpův celní koktejl může způsobit pořádnou kocovinu

Investoři po vítězství staronového prezidenta Spojených států doufali, že Trump bude v oblasti cel postupovat podobně jako v průběhu svého prvního volebního období. Tehdy skutečně zavedená opatření nebyla zdaleka tak výrazná, jak sliboval. Nyní to však vypadá, že Trump to se silným protekcionismem myslí vážně. Jeho často protichůdná vyjádření tak na finančních trzích vyvolávají paniku. Nejistota je vysoká, a právě tu nemají investoři vůbec v lásce.

Oblíbeným slovem amerického prezidenta je „clo“

Trumpovi vadí především vysoké deficity obchodní bilance, s Čínou schodek dosahuje 354 mld. USD, zatímco s Mexikem 108 mld. USD a s Kanadou 50 mld. USD. V případě EU, na kterou si Trump rovněž brousí zuby, pak deficit činí 167 mld. USD. Zavedení cel je tak velmi jednoduchý a rychlý krok, který může podpořit domácí produkci a znevýhodnit zahraniční výrobce dovážející na trh USA.

Cla mohou rovněž velmi dobře fungovat jako nástroj pro prosazení vlivu a moci, o což se Trump snaží. Problém nastává ve chvíli, kdy na zavedení cel zareaguje protistrana odvetnými opatřeními, což se zpravidla děje. Exportním překážkám jsou poté vystaveny všechny firmy, nikdo reálnou výhodu nezíská, a naopak prohrávají obě strany. Objem zobchodovaného zboží poklesne a výroba celé řady zboží probíhá v méně efektivních podmínkách než dříve. Obchodní deficity USA tak mohou uvalená cla v praxi zmírnit jen omezeně.

Celní opatření nemají vítěze, jen poražené

Z ekonomického pohledu je zavedení obchodních překážek výrazným problémem. Právě díky nárůstu globalizace po druhé světové válce naše společnost tak zásadním způsobem zbohatla. Každá země se může soustředit na produkci takového zboží a služeb, u kterých má určitou konkurenční výhodu. Produkty jsou následně exportovány do zemí, kde by tak efektivně vyrobeny nebyly. Pokud však mezi poptávku a nabídku vrazíme klín v podobě cel, dojde k poklesu zobchodovaného zboží.

Cla zároveň snižují konkurenci, kvůli čemuž klesá tlak na inovace, tvorbu přidané hodnoty a tím pádem i ekonomický růst. Současně zavedení cel často vede k posílení domácího kurzu, což má negativní dopad na export i v případě absence odvetných opatření. A to ani nemluvíme o inflaci, kterou cla pochopitelně ženou výše. Importované zboží totiž logicky zdraží a domácí produkce často bývá nákladnější než dovoz. Dá se tak říci, že z ekonomického pohledu cla nedávají smysl. Trump je však evidentně opačného názoru.

Mezinárodní obchod USA a dopad cel na ČR

Hlavními obchodními partnery USA z pohledu vývozu jsou EU, Kanada a Mexiko. Rovněž pro Evropu jsou Spojené státy nejvýznamnější exportní destinací, když podíl na celkovém vývozu dosahuje přibližně 20 %. Bezmála třetina unijního exportu do USA pak připadá na Německo. Rozhoření obchodní války mezi EU a USA by tak mělo silný ekonomický dopad.

Nejistota ohledně budoucího vývoje je velmi vysoká, tudíž odhadovat možné dopady na tuzemskou ekonomiku je složité. V každém případě platí, že tarify by měly nejvíce dolehnout právě na země střední Evropy, a to kvůli jejich ekonomické otevřenosti, závislosti na mezinárodním obchodu a navázání na automobilový průmysl.

Analýza MF kalkuluje se zavedením dodatečné 10% sazby na evropské zboží ze strany Spojených států a s odvetným opatřením EU ve stejném rozsahu. Negativní dopad těchto cel by pak mohl vyústit v nižší růst HDP ČR zhruba o 0,5 procentního bodu. Nelze však pochopitelně vyloučit, že cla budou zavedena vyšší a zásah do reálné ekonomiky tak bude výraznější. Uvalení dodatečného cla ve výši 25 % by zřejmě snížilo české HDP o více než procento.

Problémem nepřímý vývoz a čínská konkurence

Přímé vývozy z Česka do USA sice nejsou nijak zásadní, nicméně významný dopad by zavedení cel mělo zprostředkovaně díky provázanosti tuzemské ekonomiky s Německem a dalšími evropskými státy. Vždyť do EU plyne 80 % exportů z ČR. Naštěstí v ČR vyráběné vozy Škoda či Hyundai jsou určeny zejména pro evropské a asijské trhy. Silnější přímý dopad by pravděpodobně pocítilo Slovensko, odkud jsou do USA exportovány automobily značek Porsche či Audi.

Zasaženi však budou tuzemští subdodavatelé dílů pro vozy, které se následně z Evropy do USA vyvážejí. Pro zajímavost cla mezi EU a USA jsou uplatňována již dnes, ale relativně v malé výši a jen na určité položky, například právě automobily. Konkrétně průměrná celní sazba EU na dovoz zboží z USA dosahuje přibližně 3,9 %, zboží proudící opačným směrem je pak v průměru zatíženo 3,5% clem.

Za zmínku rovněž stojí fakt, že Evropu může silně zasáhnout i obchodní válka mezi USA a Čínou. Ta by totiž mohla vyústit ve vyšší objem vývozů z Číny na evropský trh. To by sice působilo deflačně a příznivě na spotřebitele, ale zároveň by evropské firmy čelily ještě silnější konkurenci než dnes, což by se opět negativně propsalo do ekonomického růstu. Případný nepříznivý efekt na českou ekonomiku tak může být i výrazně hlubší, přičemž v černém scénáři nelze vyloučit ani propad do recese.

Cla nic dobrého nepřinesou

Ekonomické dopady cel tak nakonec jako obvykle zaplatí především běžní občané. A to nejen v podobě vyšší inflace, ale i možného propouštění především v průmyslových odvětvích. K prosperitě totiž vede odstraňování překážek mezinárodního obchodu, nikoliv boření dlouhé roky budovaných vztahů. Navíc nynější Trumpovy kroky přinášejí pořádný zmatek, nejistotu a nestabilitu. Tedy přesný opak prostředí, ve kterém by měly domácnosti chuť utrácet a firmy motivaci investovat.

Spojené státy se tak celní válkou střílí do vlastní nohy, vždyť tamní ekonomika je na negativní obchodní bilanci založená. Nezbývá než doufat, že ze strany Trumpa jde pouze o vyjadřování síly a snahu o dosažení lepších vyjednávacích podmínek s ostatními zeměmi. V posledních týdnech však roste pravděpodobnost, že tomu tak být nemusí.